Rozhovor pro časopis Tina / červenec 2014

    Pořád někoho objímám

    Michaela Dolinová byla tváří televize NOVA. Dnes hraje divadlo, moderuje a užívá si radostí, které jí život přináší.
    Michaela je velmi příjemná a neustále usměvavá. Přijala nás ve svém bytě  a pozitivní energie z ní jen sálala. Žádné téma pro ni nebylo tabu, o všem hovořila upřímně a bez okolků. A bylo na ní vidět, že si období, které právě prožívá, umí užít a je šťastná.

    Jak vaši rodiče přijali, když jste se vydala v patnácti letech studovat z Frýdku - Místku do Prahy?

    Nejvíc šílel dědeček, jediný muž,který s námi bydlel a měl v rodině velké slovo. Nakonec mě maminka pustila, ale s odstupem si myslím, že divadlo by měli studovat vyzrálejší lidi. Mám na konzervatoř vyhraněný názor a jsem přesvědčená, že polovina lidí, kteří tam chodili, by se v osmnácti rozhodla pro jinou dráhu. V patnácti si představujete, že budete hlavně točit TV pohádky,seriály  a filmy a o skutečném  divadle nemáte pojem. Já jsem byla hozená do vody ve svém prvním angažmá v Příbrami a vůbec jsem netušila, že to či ono takhle v divadle chodí. Zaplať pánbůh, že jsem měla trpělivé režiséry.

    Hlavně se vás ujal Evžen Sokolovský.

    Eufeministicky řečeno, doslova. Z našeho sedmiletého vztahu si pamatuju, jak jsme pořád někde seděli u vína, a já jsem hltala všechno, co povídal. Byl pro mě něco jako vysoká divadelní škola.

    Pan Sokolovský vypadal pořád naštvaně.

    A vidíte – ženské – hlavně herečky ,po něm šílely. Byl ohromně charizmatický a byla s ním  velká sranda. Dodnes z jeho rad čerpám.

    Po letech jste se vrátila do Semaforu?

    Hostuju tam s Příběhem Coco Chanel a Manželským štěstím, které hrajeme s Ivou Hüttnerovou a Davidem Suchařípou. A vrátila jsem se k muzikálu. V divadle Hybernia mám představení Sněhurka a sedm závodníků a v divadle Broadway jsem měla premiéru Adama a Evy, kde hraju Čertici rozkošnici.

    Patří stále mezi vaše rozkoše posezení u kávy?

    Teď už i u vína. Chutná mi spíš bílý, červený mě uspává.

    Má rád stejné rozkoše i váš manžel?

    Můj muž si dá raději kafe. Do vína ho musím nutit. Vždycky ho nalákám na chipsy. Říkám: „Máš na ně chuť? – „Mám.“ – „Dobře, ale dáš si víno, jinak je nedostaneš“ (smích). Když si dá člověk tři čtyři deci, je uvolněnější a konverzace s někým střízlivým, pak „drhne“.

    Vaříte, na co máte chuť, nebo co mají rádi ostatní?

    Rovnou určím, co se bude jíst. Můj muž byl zvyklý v práci rozhodovat (12 let byl předsedou Městského soudu v Praze – pozn. aut.) ale doma byl a je rád,když určím kam se pojede,co se bude jíst a jaké dárky se koupí všem našim dětem k vánocům. Někdo by to nazval velkorysostí . Já pohodlností.

    Co tedy manželovi a dcerám vaříte?

    Nejsem vegetarián, ale objevuju třeba, jak se dá udělat zajímavě zelenina na stovky způsobů. Každodenní pojídání masa je pro organismus velká zátěž. Ale nemyslete si, že vařím denně. Žehrám na to, že se všichni někde po jídelnách stravují. Společných večerů máme čím dál tím míň. Já často večer hraju, holky už mají svoje aktivity – Terezka dělá brigádně  šatnářku, nebo jde někam do divadla, nejlíp je na tom časově Julie.Je jí 14 a většinou bývá doma. Takže když zjistím v kalendáři, kde je rozpis, kdo co kde má, že budeme doma všichni, tak něco uvařím. A snažím se, abychom měli společné víkendy. Jídlo beru i jako sociální záležitost -příležitost k popovídání.

    Jak se stane, že se potká herečka se soudcem?

    Seznámili jsme se  u projektu baby- boxů. Honza měl nad nimi dohled po právní stránce a já měla být jeho tváří. Asi tři roky jsme kolem sebe chodili, až jsme se do sebe zamilovali.

    Před časem jste mi říkala, že spolu jezdíte na kole.

    Honza má maminku v jižních Čechách, takže tam jezdíme po okolí. Pro mě je to ale někdy nuda, protože je tam rovina a mě baví mírný kopečky. Na to jsou dobrý Novohradský hory nebo Šumava, kam  ted už často jezdíme.

    Ráda i lyžujete.

    Kvůli svým malým holkám jsem se vrátila k lyžím, na kterých jsem stála naposledy v devatenácti letech. Jako dítě jsem ke sportu nikdy vedená nebyla. To mám mamince trochu za zlé. Ale sama nikdy sport nedělala a dodnes jí připadá zbytečný. To jsem po ní nepodědila. Naštěstí ani po dvaceti letech lyžovat nezapomenete. Jezdili jsme do Krkonoš a Jizerek, až mě Honza vzal do Dolomitů a já už jinam nechci. Chodíme taky na tenis. Honza ho hraje moc dobře, takže ho to se mnou /asi/ nebaví. Ani v deblu, což se projevuje tak, že na mě syčí, když něco zkazím. Je hodně soutěživý. Nedokáže to brát s nadhledem.

    A jak řešíte dovolené?

    Klidně si dáme na týden pasivní dovolenou u vody. Poslední dobou v Chorvatsku. Jedeme jako velká rodina, protože kromě mých dcer bere Honza i své dvě dospělé . Takhle už jezdíme pět let. I na lyže. A taky vyjíždíme na chalupu k České Lípě. Líbí se mi tam čím dál víc.

    Jaké máte sny?

    Vždycky jsem si myslela, že až mi holky odrostou, už to nebude tak hezký, jako když byly malý. Ale je to s nimi čím dál tím lepší, protože najednou pozoruju, jak se z dítěte klube dospělý člověk, který je tak trochu jako vy v jejich věku. Já si samu sebe hodně pamatuju a vidím,jak se mi to v nich vrací.Jako bych si povídala sama se sebou –jen o 35 let později. Zní to jako sci-fi.Je to zázrak. Pokud si to rodič s dětmi v pubertě nepokazí, nemá na ně přehnané nároky, neuplatňuje je silou, a spolehne se na to, že i ony mají nějakou přirozenou ctižádost, podle níž jednají, tak se mu to vrátí a děti jsou pak úžasně otevřený.

    Mazlíte se s nimi ještě?

    Bez toho bych snad umřela. I teď si je můžu vzít do postele a pomazlit se s nimi. U kluka by to bylo jiný, ale moje dcery si toho ode mě naštěstí „nechají dost líbit“. Svou maminku mám strašně ráda ,ale ona byla fyzicky rezervovanější a to je její škoda. Já mám doma tři mazlíky - počítám-li mezi ně i svého muže -, takže nedělám nic jiného, než pořád někoho objímám. A ještě k tomu musím přičíst kočku. V našem bytě je taková permanentní „mazlící linka“. Člověk by se toho neměl vzdávat, protože objímání  je terapie.

    Jaká privilegia má doma váš muž?

    Naučila jsem se, že když chlap přijde z práce, nechám ho, ať se natáhne, hned mu nabídnu jídlo a nehoním ho, aby něco dělal. Na to je vždycky čas. Takže on je spokojený, poblíž divanu má notebook, hraje si na něm hry a občas k němu někdo z nás přilehne a mazlí se s ním. No nemá on úžasný život?

    Doporučuji
    Film: Pí a jeho život
    Kniha: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
    Hudba: Michael Bublé - mladý Kanaďan, který přibližuje své generaci swing

    Michaela Dolinová

    • narodila se 16. března 1964 v Třinci
    • vystudovala hudebně- dramatickou konzervatoř v Praze
    • hrála mj. v Příbrami, Kladně, Divadelní společnosti Josefa Dvořáka, Hudebním divadle v Karlíně
    • v současnosti hraje například ve hře Adam a Eva nebo v Semaforu v Manželském štěstí
    • učí na Mezinárodní konzervatoři v Praze
    • uváděla Snídani s Novou, hrála v Ordinaci v růžové zahradě atd.
    • má dcery Julii (14) a Terezu (17), jejím druhým manželem je soudce Vrchního soudu JUDr. Jan Sváček

    Vašek Vašák

    
    © 2021 Michaela Dolinová

    Free Joomla! template by L.THEME